Pod oznámením prvního případu padla otázka, kterou si dnes zaslouží každý nový projekt: není za tím vším jenom umělá inteligence?
Je to férová otázka a odbýt ji jednou větou by bylo málo. Místo obhajoby proto popis toho, jak případ opravdu vzniká, včetně míst, kde nástroje pomáhají, a míst, kde by všechno rozbily.
Postup je u každého případu stejný a má několik bran, na kterých se práce zastaví, dokud něco neprojde. Většina z nich existuje proto, že detektivka odpouští chyby míň než skoro jakýkoli jiný žánr. Každý detail, který někdo vytiskne, čte hráč jako možnou stopu.
1. Začíná to jednou větou
Na začátku je premisa. Kdo, kde, kdy a jaký typ záhady. Třeba: tři kamarádky najdou na chatě tělo souseda, který tam neměl být, Šumava 1983.
Z jedné věty se ještě nedá udělat nic. Je to zadání, ne příběh. Nese ale dvě věci, které rozhodují o všem dalším: dobu a povahu záhady.
Rok není kulisa. Určuje, jaké dokumenty vůbec mohou existovat, jak se v té době psaly protokoly, co policie uměla zjistit a co ne. Případ z roku 1997 se vyšetřuje jinak než případ z roku 2008, a spis to musí unést.
2. Nejdřív musí být hotové řešení, teprve pak se píše
Než vznikne první dokument, musí existovat kompletní řešení. Kdo, jak, proč, v kolik hodin, co si kdo myslel, že ví, a v čem se mýlil.
K tomu patří soupeřící podezření, aby nebyl na stole jediný kandidát, a zvrat, který musí dávat smysl zpětně. Ne překvapení pro překvapení, ale moment, po kterém si hráč přečte dřívější dokument znovu a uvidí ho jinak.
Tenhle návrh pak jde k oponentuře, jejímž jediným úkolem je případ rozbít. Hledá se, jestli není řešení příliš zjevné, jestli v něm chybí překvapení, jestli něco nedává smysl a jestli se jména podezřelých nepletou dohromady.
Teprve když návrh projde a já ho schválím, začne se psát. Do té chvíle neexistuje ani řádka spisu. Důvod je prozaický: opravit vadnou zápletku v návrhu stojí hodinu, opravit ji ve třiceti hotových dokumentech stojí týden.
3. Nepíše se povídka, staví se spis
Případ není próza rozsekaná do kapitol. Je to složka policejních dokumentů, kde každý list musí obstát sám o sobě.
To znamená hlavičku, číslo jednací, datum, podpis, razítko a jazyk úřadu, který takový papír v dané době skutečně vydával. Protokol o výslechu se píše jinak než pitevní zpráva a obojí jinak než výstřižek z novin.
A pak přijde nejtěžší část: všechny listy musí sedět dohromady. Čas ve výpovědi musí souhlasit s časem v protokolu, s jízdním řádem i s tím, kde měl kdo podle jiného dokumentu být.
Tady se dělá nejvíc chyb a tady také nejvíc bolí. Rozpor, který tam nemá být, se nechová jako chyba, chová se jako stopa. Pošlete hráče hledat něco, co neexistuje, a připravíte ho o půl hodiny i o důvěru.
4. Slepý test před tiskem
Než se cokoli vytiskne, dostane případ řešitelé, kteří vidí přesně to, co uvidí hráč. Žádné řešení, žádné autorské poznámky, žádná nápověda stranou.
Sleduje se, jestli se k závěru vůbec dá dojít, kudy k němu lidé jdou, kde se zaseknou a co je svede na scestí.
- Prošlo: případ jde vyřešit prací s dokumenty a cesta k řešení dává smysl.
- Prošlo s výhradami: dá se to, ale některá část je zbytečně křehká nebo matoucí.
- Neprošlo: případ se vrací k přepracování a netiskne se.
Neřeší se jen otázka, jestli je případ řešitelný. Stejně špatný výsledek je, když jde vyřešit příliš rychle. Detektivka, kterou rozlousknete na třetím dokumentu, není lehká, je pokažená.
5. Kde je v tom umělá inteligence a kde není
Používám ji, stejně jako sázecí program, korektor nebo grafický nástroj. Nebudu předstírat, že ne, a považoval bych za nepoctivé tvrdit opak.
Co ale nedělá:
- nevymýšlí případ ani nerozhoduje o tom, kdo je pachatel,
- nenahrazuje slepý test ani oponenturu návrhu,
- nerozhoduje o tom, co se vytiskne a co půjde ven.
A hlavně: neumí to, na čem detektivka stojí, tedy udržet třicet dokumentů v souladu. Nástroj, který napíše hezký odstavec, je k ničemu, když ve třetím protokolu posune čas o hodinu a nikomu to nedojde.
Právě proto ty brány existují. Ne jako formalita, ale proto, že bez nich by se chyby dostaly na papír a z papíru k hráči.
6. A stejně přijde hráč a chybu najde
V srpnu si Případ № 00 prošel hráč, který má za sebou desítky detektivních her. Napsal pochvalu příběhu a k tomu nález: na jednom z dokumentů byl chybný podpis.
Strávil s tím podle svých slov půl hodiny, než došel k závěru, že to není součást zápletky. Přesně ta škoda, o které je řeč výše. Chyba se nechovala jako chyba.
Podpis je opravený a opravená verze je nasazená. Podstatnější je ale něco jiného: nenašel to test, našel to hráč. To je informace sama o sobě a stálo za to ji brát vážně.
Slepý test totiž ověřuje, jestli je případ řešitelný. Neověřuje, jestli je každý detail konzistentní. To jsou dvě různé kontroly a druhá do postupu přibyla až po tomhle nálezu.
7. Proč je hra na papíře a digitál až potom
Poslední věc, která s tím souvisí víc, než se zdá. Vyšetřování je celé na papíře.
Každý důkaz je ve spisu vytištěný. Nahrávky výslechů jsou doslovné přepisy protokolů, které máte ve spisu i jako text, takže v audiu není jediná stopa navíc. Případ se dá vyřešit u stolu bez připojení.
Online je až to, co přijde po vyřešení. Zadání verdiktu, nápovědy pro toho, kdo je chce, a druhá strana spisu s pokračováním příběhu.
To pořadí je záměr, ne technické omezení. Papír je hra, digitál je odměna. Kdyby to bylo obráceně, byl by spis jen obalem k aplikaci.
Jestli vás zajímá, jak to vypadá v praxi, Případ № 00 je zdarma. Je kratší, projde se za necelou hodinu a ukáže způsob práce dřív, než se rozhodnete pro placený případ.